Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZBIROH  17. 4. 2010

Jelikož má Zbiroh pro nás strategickou polohu téměř přesně v polovině mezi Prahou a Plzní, zvolily jsme toto místo jako cíl našeho sobotního výletu. Zvolily s tvrdým "y" proto, že to tentokrát byla čistě dámská jízda.

Plzeňandy: Monča, moje maminka, Tesinka a já a za Pražandy Hanka s Dupinkou.

Až na místě jsme zjistily, že okolí zámku Zbiroh je více než vhodné k výletu nejen svou polohou, ale i překrásným hlavně listnatým lesem s romantickými skalami porostlými kýčovitě zeleným mechem. Počasí nám také více než přálo, a tak jsme strávily krásné odpoledne na čerstvém vzduchu v klidu a pohodě. Feňule se vyběhaly a vyskákaly. Jenom Monča si občas posteskla něco o bílých límcích a prudkém sluníčku, ale nakonec přeci pár fotek zveřejnila a tentokrát dokonce ve svém novém fotoalbu na rajčeti. Podívat se můžete tady.  

Pro ty, kdo by se chtěli jet do Zbiroha podívat přidávám stručný popis cesty:

Vyrazily jsme od brány zámku Zbiroh po červené k Čertově skále, potom kousek po žluté a dále pak po zelené prudkým, ale krátkým stoupáním na vrchol kopce Světovina. Zelené značení jsme následovaly až k asfaltové cestě, po které jsme se daly doleva zpět k zámku. Tady je mapa.

Na tomto místě jsme určitě nebyly naposledy a jistě se tam v dohledné době vrátíme.....

------------------------------------------------------------

BRATISLAVA  7. - 9. 10. 2009 (aneb multikulturní výlet ke dvěma Maruškám)

Když jsem se na začátku letošního roku dozvěděla, že se bude v Bratislavě konat Světová výstava psů, okamžitě mě napadlo, že je to obrovská příležitost navštívit Milanovu tetu Marušku a sestřenici Julku, které jsme už neviděli hodně dlouho, a při té příležitosti se s Tesou zúčastnit tak obrovské a prestižní výstavy. Můj nápad byl jednohlasně přijat, a tak jsem přihlásila výstavu a začali jsme se těšit.

Čekání uteklo jak voda a my jsme v sestavě Milan, Monča, Tesinka a já ve středu 7.10. dopoledne nasedli do auta a vyrazili směr Bratislava. Cestu jsme si naprosto užívali, protože byl nádherný spíše letní, než podzimní den. Podvečerní shledání s Maruškou a Julkou bylo taky moc příjemné, poseděli jsme u vínka a popovídali. Ve čtvrtek ráno jsme se mírnou frontičkou probojovali na bratislavskou Inchebu. No a bylo po idylce. Vstupem do výstavní haly a nalezením našeho kruhu skončilo veškeré očekávání světového psího schow na úrovni. Hala připomínala spíše temné podzemní garáže narvané lidmi a psy. Kruhy menší než u nás na maličkém cvičáčku na krajské výstavě a místo okolo kruhů naprosto žádné. Skromný plácek na naše bivakování jsme získali jenom díky prozíravým Růžičkům, ochotným se smrsknout. Lidičky, ještě jednou díky! Úzké uličky okolo kruhů blokovala místy fronta na záchod a davy lidí včetně celých dětských školních výprav. Venku u jediného venčícího pidiplácku absence dostatku košů, takže trávník byl plný nášlapných min nejvyššího kalibru. Posuzování začalo se značným zpožděním, ani nevím přesně s jakým, po hodině jsem to přestala sledovat. Od personálu kruhu jsme se nedočkali ani úklidu povrchu kruhu, ani zapsání výsledků na připravenou ceduli, jak bývá většinou na výstavách zvykem. Prostě tato výstava si u mě přídomek "světová" ani v nejmenším nezasloužila. Ani ocenění "velmi dobrá" nepřispělo k mé dobré náladě, k tomu se klidně přiznám. Ale o tom výstavy jsou. Co se líbí někomu se nemusí líbit jinému. Krása je v očích toho, kdo se na ni dívá a v mých očích to těm mejm holkám zase náramě slušelo :o)

Jediné, co mě na výstavě potěšilo byla přítomnost některých milých známých tváří, jak lidských, tak psích a pokochání se krásnýmí pejsky, kteří tu byli opravdu v nebývale hojném počtu.

Po výstavě jsme si vyjeli s Maruškou a Julkou na bratislavský Děvín. Překrásné místo soutoku řek Moravy a Dunaje, nad nímž se tyčí zřícenina hradu Děvín, nám obratem vylepšily náladu. Večer opět posezení s pokecem a ráno už bohužel odjezd. Bylo nám u vás moc dobře děvčátka naše slovenský a koukejte přijet na oplátku taky vy k nám!

Po cestě zpátky nás čekala ještě jedna velepříjemná zastávka, a to ve Strážnici u přátel Marušky a Jožky Vičarových. Dostali jsme výborný obídek, stihli jsme navštívit i nádherný podzimně barevný vinohrad. Odvezli jsme si vínko v pevném i tekutém stavu i něco ostřejšího na vypálení červa :o)

Nakonec jsem byla moc ráda, že jsme se na výstavu do Bratislavy vypravili, protože kromě výstavy samotné se výlet moc vydařil.

MARUŠKY MOJE ZLATÝ, SALÁTY A ŘÍZKY BYLY VŠECHNY VYNIKAJÍCÍ! :o)))

Fotky od Moničky tady.

Z výstavy od Ivana Růžičky tady a od pana Suváka tady.

------------------------------------------------------------

VÝLET NA LOPATU 28. 9. 2009

Státní svátky jsou výborná věc. Tentokrát jsme jeden takový využili ke krásnému podzimnímu výletu na zříceninu hradu Lopata. Díky mojí kamarádce Blance jsem se dozvěděla o překrásném okruhu: zámek Kozel - zřícenina hradu Lopata - zámek Kozel. Blani, dík za tip :o) 

Za naší rodinu šla Káťa s Čilinkou a já s Tesinkou, no a s námi šli Amoníci - Filip, Míša, jejich neteř Kristýnka,Vítek, Wanda a Bria. Teda Vítek se vlastně vezl. Tentokrát měli Amoníci logistiku odjezdu zmáknutou na jedničku s hvězdičkou. Jen co se naše Oktávka přesně v domluvených 10.00h objevila u nich v ulici, Filip dobíhal do jejich nastartovaného auta a už odráželi. Fakt by snad s nima šlo i vyloupit banku :o) Hned po vystoupení z auta u zámku Kozel jsme věděli, že výlet opravdu bude stát za to. Sluníčko svítilo na podzimem se zbarvující stromy, které se odrážely v krásném zámeckém rybníku. Fakt kýč jak blázen. A to po kousku cesty jsme ještě došli k naprosto překrásné a ideální louce na stopičku. Co víc jsme si mohli přát. Dál cesta vedla pořád lesem a byla široká a rovná. Vítkovo vozidlo začalo mít problémy až těsně u zříceniny, kdy cesta byla najednou čím dál víc kamenitá a hůře sjízdná. S Míši kynologickou vychytávkou (vodítko, připnuté na přední ose koleček kočárku) jsme nakonec kočár dotáhly do neskutečné výšky až na lávku přímo u hradu, kde nás zarazila prudší skála. To už jsme ale byli u cíle. Dobře jsem zaznamenala poznámku příchozích turistů: "Tý jo, hele ten kočár, to muselo bejt něco dotáhnout ho až sem" :o))

Nebyli by to správní Amoníci, aby jsme cestou neulovili taky nějakou tu kešku. V tomto případě to byly hnedka dvě. A nesměla chybět ani lehká záchranářská vyhledávačka pro Wandu. V mezičasech se naše feňule proháněly po lese, tahaly se o klacíčky a šišky. Mrňavá Čilinka nezůstávala v ničem pozadu, vydržela celou trasu jít, teda vlastně běžet bez jakéholi známky únavy. Když jsme se jí jednu chvíli pokoušely dát do batohu, aby si odpočinula, měla na to vlastní názor a vyskočila rovnou z Káti zad zpátky na zem.

Kolem 5. hodiny odpolední jsme ukončili naše putování opět na Kozlu a příjemně unavení se dopravili domů.

Skončila bych trochu upravenými slovy klasika: Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud nádherný!

Amoníci napsali taky pěknou reportáž, najdete ji tady.

Pár foteček v naší fotogalerii tady.

------------------------------------------------------------

TÁBOR NÝRSKO 15. - 22. 8. 20009

Tak jsem si letos dopřála ještě jeden týden dovolené. Vyrazily jsme s Tesinkou na agilitní tábor, který organizovala naše OSA Plzeň-Doubravka. Na nýrském kynologickém cvičišti je krásně. Je hned vedle zajímavého Lesního divadla a čisťounké a ledové řeky Úhlavy. Lesní divadlo letos fungovalo. Promítaly se tam filmy a hrálo představení pro děti.

S Blankou, Káťou a jejich dvěma nahajdama (teda jedna nahajda a jedna nahajdochlupajda) jsme obývaly luxusní obrovský, dvouložnicový stan. Do ložnice jsem se vešla se všema věcma, Tesinkou i její boudičkou. Trénovalo se 2x denně po hodině a zbytek dne jsme trávily lenošením ve stínu, procházkami do kempu na obídek a do Nýrska na zmrzku. Večer jsme seděli u táboráku, pekly buřty a jiné pochoutky a pár večerů si i krásně zapěly díky Pavlově výborné hře na kytaru. Prostě dokonalá pohoda letních dnů.

Středeční volno jsme trávily prozkoumáním okolí. Vydaly jsme se na zříceninu hradu Pajrek. Odměnou za vyfunění kopce nám byl překrásný výhled na Nýrskou přehradu a cestou zpátky na celé Nýrsko a okolí. To vám byly panorámata!

A v neposlední řadě jsme taky bohatší o jeden botanicko-přírodovědný zážitek. Jedno z krásných letních rán jsme u snídaně cítily nějaký divný zápach. Jakoby se nám u stanu kazilo nějaký maso. Hledaly jsme, co to může být a v trávě objevily moc zajímavou jasně červenou houbu, která svým neskutečným zápachem lákala mouchy, ty pak na ní zůstavaly přilepené a pěkně se tam rozkládaly, ble. Naštěstí masožravá houba se do druhého dne vytratila. Jednalo se o květnatec archerův, jak jsem později zjistila doma na internetu.

Uplakané sobotní ráno jako by říkalo: "Tááák já vám pěkně zaprším, protože jinak by se vám odsud vůbec nechtělo" Stan jsme balili za vytrvalého děště. Ještě že nám přijeli pomoct mužové.

Celý týden mi Tesa dělala jenom radost. V boudičce byla naprosto v pohodě, běhala krásně a s velkou chutí. Moc se jí líbilo brodit se v řece a chytat cákající vodu. Akorát jsem doufala, že se třeba během týdne unaví a nebude řvát u parkůru jak smyslů zbavená. Tak týden je asi málo, řvala furt :o)

Vyfotila jsem dokonce i pár fotek, najdete je tady.

Fotky z celých 14-ti dnů tábora od Jirky jsou tady.

                                                 od Karolínky tady, tady a tady.

------------------------------------------------------------

DOVOLENÁ FRAHELŽ 25. 7. - 1. 8. 2009

Frahelž - že by nějaká exotická destinace? Tunis, Arabské Emiráty, Egypt? Ale kdepaaak :o) Malá jihočeská vesnička u Lužnice mezi Veselím a Lomnicí nad Lužnicí. Kraj rybníků, lesů a komárů. Měli jsme tam letos na týden pronajatou chatku přímo na břehu řeky. Ve stejném tradičním složení rybářů, pejskařů a psů, jsme si užili rybaření, komárů, koupání, komárů, ježdění na kole (když se jelo rychle, tak komáři nestíhali), grilování, uzení a taky komárů. Ano, komáři byli neodmyslitelná složka naší letošní dovolené, ale s množstvím repelentů se to dalo zvládnout, člověk si zvykne.

Frahelž a okolí mě naprosto uchvátilo. Můžete hodiny chodit po cestách, kde máte po obou stranách nádherné vodní plochy s ptactvem, rákosím a jinými vodními rostlinami a pozorovat velké ryby vyskakující nad hladinu, nebo popojet kousek po rovince na kole do nedalekých pískáren u Vlkova, kde je krásné  koupání, nebo se vydat do lesa na houby a lesní plody, nebo  se jít  pobrouzdat k jezu s písčitým  dnem.  I rybáři byli moc spokojení, mohli vyjít pár metrů před chatku a hned nahodit své návnady, a že jim ryby braly. Chatka byla výborně zařízená, takže jsem poprvé ochutnala uzené čerstvě nachytané ryby z domácí udírničky. To byla ale šmakuláda, mňam.

Jako každý rok, tak ve stejný termín směřovala do Jižních Čech i část naší rodiny. Káťa byla opět jako vedoucí na táboře u rybníku Osika nedaleko Nové Bystřice, kam jsme jí vezli kolo. Hned jsme i navšívili mého taťku s Helenou, Romanem, Alenou a holkama, kteří byli pod stanem v kempu Osika. S Káťou a Čilinkou jsme se setkali ještě jednou a to po cestě z dovolené v sobotu v Jindřichově Hradci, kde byli s táborem na výletě.

Škoda, že ten týden vždycky tak uteče. Na letošní dovolenou budeme určitě moc rádi vzpomínat a při prohlížení fotek se budu vždycky usmívat :o) Lidičky, už se těším na příští rok! Kampak vyrazíme? Zase nějaká exotika? :o))

Fotky tady.

--------------------------------------------------------------

 

ZOO PRAHA

11. 7. 2009 jsme se vypravili do ZOO v Praze. Řízení motorového vozidla se ujal Milan. V Zátiší jsme nabrali Filipa a do kufru k Tese strčili Wanduli. Na kraji Prahy jsme ještě přibrzdili Hance s Dupinkou a přímo v ZOO jsme se potkali ještě s Terezkou a šelťákem Argem a Terezčinou kámoškou Bárou. V této sestavě jsme si v klidu a dobré pohodě porošli celou zologickou zahradu. Filip s Hankou stihli u toho i odlovit nemálo kešek. Počasí nám přálo a výlet se opravdu vydařil. Nejvíc nadšená jsem byla z ledního medvěda a lachtanů.

Podrobnější reportáže jsou u Hanky a Filipa.

Pár fotek ode mě je tady.

Fotky do Hanky jsou tady a od Terezky zde.

--------------------------------------------------------------

VÝCVIKOVÝ VÍKEND VE SVOJANOVĚ

Na prodloužený víkend 1. - 3. 5. 2009 jsem se dlouho těšila a měla jsem proč :o) Vlastně už ve čtvrtek 30. 4. jsem vyrazila s Tesou v autě na naší už projetou trasu Plzeň - Jinočany. Tam pro naše autíčko cesta končila, protože jsme se nalodily k Hance Martinovi a Dupince do červené dodávky a k mé veliké radosti jsem se celou štreku až do Svojanova u Moravské Třebové a zpět jenom vezla :o)

S Tesinkou jsme měly pokoj samy pro sebe, takže to byl veliký luxus a kvalitní odpočinek byl opravdu potřeba, protože program byl skutečně nabitý. Každé ráno v 6.00 jsme odcházeli na stopy a pod modrou oblohou stírali rosu z trávy a poslouchali probouzející se ptáky (ehm fakt to bylo tak kýčovitý). Po stopičkách následovaly poklidné snídaně na terásce. Pak obrany a agility. Oběd v místní restauraci nám vždy přinesl nový, nečekaný zážitek v podobě úžasu nad tím, co všechno je ještě v tržním kapitalistickém pohostinství možné :o) Po obědě opět obrany a agility. Záchranáři si krom toho zazachraňovali a nepejskařská sekce si zajezdila na kole a zavýletila. Po večerech jsme pekli výborné buřtíky od Kláry nad ohýnkem, někteří hráli volejbal i s nasazením vlastních končetin. Já jsem se trochu zdokonalila v házení frisbee a docela jsem tomu přišla na chuť. 

Extra zážitkem byl pro nás sobotní noční přepad. Kdy jsme se za chladné noci vydali po jednom člověku se psem do temného lesa, kde nás přepadli 4 "lupiči". Je to hodně nepříjemný pocit, když nevíte odkud na vás někdo vybafne i když je to jenom jako. Ve skutečnosti to asi nebude žádná prča. Nevím, jestli by Tesa případného útočníka zakousla, ale kraválu umí udělat víc než dost a to někdy třeba stačí...

Počasí vyšlo dokonalé, svítilo sluníčko, tráva byla kýčovitě jarně zelená (akorát to sekání si mohli nechat na jindy, viď Filipe) - ani se nepochlubil, kdo počasí tentokrát objednával, ale objednal výborně :o) 

DÍKY VŠEM  ZA  RADY, TRPĚLIVOST, ZÁŽITKY, ATMOSFÉRU, SRANDU .....

Fotky z mého foťáčku jsou tady.

A můžete mrknout

na reportáže:

od Madly, od Hanky 

na fotky:

od Madlyod Renči, od Evy, od Kláry, od Aničky

--------------------------------------------------------------

ZÁVOD "O VODŇASKÝ POHÁREK"

Když mi 11. 4. 2009 ráno zazvonil budík v 5.00h, říkala jsem si, jestli jsem vůbec normální. V sobotu dobrovolně vstát takhle brzo a jet 100km, 20 min si tam zacvičit se psem a zase jet 100km  zpátky :o) No ale nicméně jsem se vybičovala a vyrazili jsme s Filipem, Wandou a Tesou směr Vodňany na závod "O vodňanský pohárek". Závodilo se dle ZZO+doplněk (překážky dle ZVV1) Už cesta byla příjemná a slunečné počasí nám zvedlo náladu. Vodňanský cvičák leží u rybníka a lesa, trávníček byl krásně zelený, no prostě moc krásné prostředí s milými lidmi. Cítili jsme se tam jako doma :o) Těsně před nástupem jsme sice s Filipem mírně znervózněli, ale Tesa i Wanda byly velké šikulky a byli jsme s jejich výkony moc spokojení. Z celkem 20 závodníků  Filip s Wandou skončili na 7. místě s 90 body ze 100 a já s Tesou na 4. místě s 94body ze 100, takže "vodňanský pohárek" za 3. místo nám unikl jenom o vlásek :o) Od pořadatelů jsme dostali my Plzeňáci speciální cenu, upomínkový hrníček. Ve Vodnaňech jsme strávili moc krásný den a rádi se tam někdy vrátíme, pokud bude příležitost.

Po návratu z Vodňan jsem vysypala Filipa s Wandulí u nich doma a ještě jsem pokračovala s Tesou na Hracholuskou přehradu za Milanem, který tam byl  na rybách u kamaráda Rudly. Prošli jsme se s Tesou po břehu přehrady, poházeli klacíčky a nalezený míček. Tesa se seznámila s jednou malou rybou, kterou kluci vylovili a nakonec jsme ještě u Suků na chatě dostali kávu s dobrou buchtičkou a příjemně jsme poseděli pod pergolou. A jeden téměř letní krásný den byl za námi....

Fotky ze soboty jsou převážně z Filipova foťáku a najdete je tady.

--------------------------------------------------------------

POČÍTÁNÍ OVEČEK :o)

V sobotu 28.3. 2009 jsem ráno s Tesinkou v autě vyrazila směr Velký Bor. Obloha v Plzni byla téměř černá slibovala dosti silný a vytrvalý déšť. Mně to náladu ale nezkazilo. Moc jsem se těšila na nadcházející setkání. Jakmile jsem se přehoupla přes kopec v Nepomuku najednou se přede mnou rozzářila skoro jasná obloha a jako mávnutím kouzelného proutku nakouklo jaro :o) 

A kdo že to vlastně k nám zavítal? Přijela Jana s Vaškem, Brixou a Fajnoušem a s nimi Dáša (krásné počasí bylo na její objednávku) s Elfíkem a Eva se Zairou. Na to že vyráželi brzičko poránu zvládli cestnu hladce a rychle, takže když jsem dorazila já, už pilně pásli ovečky.

U oveček jsme prožili krásný slunečný a teplý den. Myslím, že i pejskové si to užili. Všichni o ovečky projevili zájem i když s pravým pasením to moc společného nemělo :o) Fajnoušovi se líbily nejvíc, když byly v košáru, ale i venku díky výborné ovladatelnosti a poslušnosti zvládala Jana Fajnyho kočírovat. Elfík i Zaira působili spolehlivě jako "zasekávači" stádečka. Oba krásně obíhali, ale díky tomu se ovečky vždycky těsně a neproniknutelně semkly a nehnuly se ani o píď. Zato Tesa je zase rozpohybovala až moc. Musela jsem v čele stáda klusat, občas jsem jím byla pohlcena. Mám pocit, že si Tesinka spíš pěkně zalovila než že by pásla. Kdyby bylo cílem stádo rozehnat, byla by v tom výborná :o)

Domů jsme odjížděli spokojení a s úsměvem na rtech.

Lukáši, díky, že ses nám tak trpělivě věnoval a dokola všechno krásně vysvětloval.

Večer se k nám přišli podívat ještě kompletní Amoníci - Míša, Filip, Vítek a Wanda. Společně jsme vyvenčili celou smečku a pak už jsme jenom povídali, jedli a pili :o)

Musím ještě složit poklonu speciálně Fajnouškovi. I přesto, že Tesa hárala se k ní choval galantně a jemně. Vůbec nebyl dotěrný ani otravný neměl zatmění mysli a byl spolehlivě ovladatelný.

Tak a teď něco k neděli 29.3.2009. Večer jsem byla bohatší o další nezapomenutelný zážitek. Amoníci mě vzali na dobrodružnou noční kešku na plzeňský Sylván. Začali jsme s ní vlastně už ve čtvrtek a v neděli jsme jí dokončili. Bylo to opravdu zajímavé a napínavé. Smekám před Míšou, která celou cestu (a že v nočním lese nebyl vždy lehký terén) zvládala s Vítkem v šátku na břiše a ještě zaznamenávala zjištěné údaje pro určení souřadnic.

Prostě byl to další krásný víkend a můžu jedině opět říct:

"To jsme si zase užili světa!" :o))

Něco málo fotek z oveček a úplně na konci asi 5 z nedělní kešky - ty rozmazané světelné efekty je výhled ze Sylvánu na noční Plzeň :o) - jsou tady.

Více fotek a reportáž z pasení najdete u Evy tady.

.--------------------------------------------------------------

ŇUCHŇÁNÍ ŠTĚŇÁTEK

V neděli 15.3.2009 jsme se vypravili do Prahy na ňuchňací návštěvu k Mančalovým.

 Jeli jsme skoro celá rodinka Milan, Monča já i Tesinka (jé se mi to rýmuje). Po

cestě jsme nabrali v Jinočanech ještě Hanku od Dupinky, ale bez Dupinky, protože

ta si užívala s páníkem na horách. Jestli se někdo chcete dostat z pochmurné

depresivní nálady, tak plně doporučuju zrovna přesně takovouhle návštěvu. Ti malí

tvorečkové spolu s milými lidmi jako jsou Mančalovi a atmosféra okolo štěňátek mě

ohromě "nakopla". O prcky je naprosto bezchybně postaráno stejně jako o návštěvy.

Vypadalo to, jako by jsme přijeli někam na hostinu. Štrůdl byl výborný, paní

Mančalová!:o) Strávili jsme nádherné odpoledne zakončené ještě pěknou

procházkou na Ladronce s rozlehlými travnatými plochami jako stvořenými pro

běhání pejsků i lidí. Fotky od Monči jsou tady. Fotky od Haničky jsou tady

 -------------------------------------------------------------

Víkend 31. 1. a 1. 2. 2009

V sobotu 31. 1. 2009 byla u nás na návštěvě Hanka s Tesy sestřičkou Dupinkou. Přijely, aby jsme se mohly zúčastnit oslavy kulatin Míši Amoníkový. Než jsme odešly na oslavu, šly jsme ještě vyvenčit Tesu a Dupču. Šla s námi i Monča s foťákem, takže máme pěkné fotečky - tady. Pak jsme se odebraly k Amoníkům na oslavu. Krátké povídání a pár fotek z oslavy jsou u Míši a Filipa na stránkách - tady.

V neděli 1. 2. 2009 jsme taky nezaháleli. Míša jela omrknout do Lužan neznámé plemeno - americký vodní španěl. Moc mě to zajímalo, a tak jsem se s Tesou nacpala zase k nim do auta. V Lužanech jsme se seznámili nejen se zajímavou psí slečnou, ale i s její moc sympatickou paničkou. Prošli a proběhli jsme se po krásných loukách, vylezli na jeden stoh a vyfoukali na čerstvém vzduchu. Byla to krásná procházka. Reportáž a fotky jsou u Amoníků. Jednu od Míši sem dám jako ukázku.

Obrazek

 -------------------------------------------------------------

Vánoční svátky jsme prožili v klidu a pohodě.

ObrazekSkoro každý den jsme podnikali dlouhé procházky s naší velkou novohospodskou tlupou.

 

 

ObrazekNavštěvovali jsme příbuzné a byli jsme navštěvováni.

foto Ján Petruška

ObrazekPadly veškeré moje snahy přesvědčit rodinu, že pes se od stolu nemá krmit....

 

 

 

 

 

 

No prostě vánoce, jak mají být :o)

Vánoční mrazivé procházkování jsme završili v sobotu 3.1.2009 novoroční prochajdou na našem oblíbeném místě v okolí Žebráku a Točníku ve složení: Filip+Wanda, Hanka+Dupča, Bája+Matylda a já+Tesa. Mrzlo až praštělo, ale krásně svítilo sluníčko a na obloze nebyl ani mráček. Feňule se vyblbly a vylítaly na krásných loukách v okolí. My jsme našli díky Filipovi 3 kešky, přičemž jedna z nich byla opravdu hodně náročná. Dobrovolně jsem se vzdala lezení po skalách - někdo přeci musí držet psy :o) 

Filip s Háňou by nebyli správní záchranáři, kdyby po cestě nepotrénovali i vyhledávání osob, do čehož jsme se s Tesou moc rády taky zapojily. 

Se soumrakem jsme se odebrali domů příjemně unaveni a s množstvím nových, krásných zážitků.

Pár fotek tady.

Fotky od Báji tady.

29. a 30. 11. 2008 proběhla opět další psí akce, na kterou se nezapomíná - sraz krátkosrstých kolií v Horce na Moravě.

Už v pátek 28. 11. jsem naložila sebe, Tesu a větší batoh do auta a odfrčely jsme k Haničce do Prahy. Tam jsme večer už po tmě stihly ještě venčení ve složení : Hanka+Dupča, Terezka+šeltiáček Argo a já+Tesa. Procházka byla moc příjemná i když mrazivá.

Večer bylo posezení a pokec při čajíčku a něčem dobrém. Ještě dorazil Petr Mančal a moc nám pomohl tím, že nám do Horky vzal autem naše objemná zavazadla, přičemž nad Haničky "kufrjoškou" nepřestal žasnout :o) 

Ráno jsme vstávaly ve 4.00h, ale kupodivu jsme byly čilé jako rybičky, protože jsme se moc těšily. Cesta vlakem uběhla rychle a celkem pohodlně ve společnosti Jany a Befa (Belfast Bila Kaífa). Hned po příjezdu na Olomoucké nádraží jsme zjistily, že organizace šlape jako na drátkách, protože jsme měli okamžitě připravený odvoz. Zírala jsem, jak se k Ditě do kombíka narvalo 7 kraťand (fen i psů), které se navzájem neznaly a v pohodě zvládly převoz.

Na místě jsme se ubytovaly a obhlídly areál, který je moc krásný a na takovéhle akce více než vhodný. Stihly jsme i kousek úvodního slova. Dostaly jsme vymakané perníčky ve tvaru kraťandy a neméně kreativně vyvedenou srazovou samolepku. Následovala soutěž o nejrychlejší přivolání, které bylo na mokrém sněhovém poprašku dosti riskantní. Dále jsme ten den stihly vyzkoušet si v hale trošku agility, obrany se skvělým figurantem Vaškem a pak následovala moc zajímavá přednáška MVDr.Beránka o očních nemocech psů. 

Na vyhlášení cen za nejrychlejší přivolání jsem šla jenom pomáhat rozdávat ceny, takže jsem Tesu nechala odpočívat na pokoji. Ani mě nenapadlo, že by jsme z 20 fen mohly dosáhnout na nějakou cenu. A vono jooo! Tesa se umístila na 5. místě. Měla jsem radost. 

Večer jsme ještě poseděli, pokecali a poflámovali do pozdních nočních hodin a polovina srazu byla za námi.

V neděli ráno příjemná snídaně a po snídani opět agility. Potom tunelový běh. Tesince se moc vydařil a obsadila ve fenách 2. místo - opět veliká radost.  Na 1. místě byla Tesy starší blesková polosestra Terra (Coby Kdyby Nirreterrit), na 3. místě taky polosestřička Máří (Corpus Delicti Nirreterrit) a 5. místo obsadila sestřička Dupinka (Dupi Dup Nirreterrit).

Po pozdním obědě následoval ještě pokec,  a pak už balení a loučení.  Petr od Terry nám gentlemansky nabídl odvoz do Prahy autem, což jsme s Hankou uvítaly.  Petře, ještě jednou DÍK!

U Haničky jsme daly ještě závěrečnou kávičku, feňule si naposledy ožužlaly sosáky. Od Pavly Kůsové jsme vyfasovaly důležitý náklad a hurá po vlastní ose domů do Plzně.

Jak říká Radovan, který se pořád radoval: „To jsme si zase užili světa“ :o))

 

 

Vlastní fotky bohužel nemám, protože věčné šero v hale nebo venku můj foťáček tak nějak nepobíral. Postupně sem budu dávat odkazy na různé reportáže a fotogalerie ze srazu.

- oficiální reportáž od Eriky, kde pod odstavečkem „Cvak“ najdete všechny možné fotky od všech možných účastníků srazu a také výsledkové listiny ze soutěží.

- fotky od Hanky Dupinkový

 

 


16. a 17. 11. 2008 jsme prožili krásný prodloužený víkend.

V neděli 16.11. nás navštívili Magda s Máří, Hanka s Dupinkou a Petr s Terrou. Společně s Filipem a Wandou jsme se vypravili na záchranářský trénink do recyklačního centra na Valše. Všechny nás to moc bavilo a opět jsme se naučili hodně nového. Potom jsme si to jeli ještě dopovědět k Amoníkům, kde nám Míša připravila plno dobrot. Následovala návštěva hospůdky a nakonec ještě lahvinka u nás doma.

V pondělí ráno po příjemné snídani museli Magda a Petr odjet, škoda.

Hanku a mě s pesinama vyzvedli Amoníci a vzali nás na překrásný výlet naučnou stezkou na Šipíně. Počasí bylo pohádkové, krásně jsme se prošli, kraťule se vylítaly. Na zřícenině hradu Gutštejn jsme prolezli kdejakou jámu a jeskyni.

Prostě víkend, kterých není nikdy dost. Lidičky moc vám všem děkuju a zase někdy příště se moc těším!

Pár fotek, co jsem se snažila fotit je tady.

Fotky a pěkná reportáž i na Hanky stránkách - tady.

 

 4. 10. 2008 se naše Monika s Tesou zúčastnily beagle dogtrekingu "Pojizeřím za sluncem", kde byla vypsaná zvláštní kategorie pro kraťandy. Šly 40 km v překrásné krajině Českého ráje, která je ale i drsně kopcovitá, takže si holky mákly. Když jsem s Mončou telefonovala během trasy, tak místopřísežně prohlašovala, že už NIKDY NIKAM NEJDE. Dneska sice s ovázaným kolenem a oblepenýma puchýřema už se těší na další ročník :o) Byl to pro ní určitě nezapomenutelný zážitek, při kterém si sáhla na dno svých sil,  a moc příjené setkání s milými lidmi.

Krásná a výstižná reportáž je u Hanky na stránkách.

Fotky z Aničky foťáku, které fotila taky Hanička jsou tady.

A tady jsou další krásné fotky od manželů Šettnerových.

 

30. 8. a 31.8. 2008 jsme prožily krásný psí víkend.

V sobotu se v Kaznějově konala oslava výročí místní ZKO, kam byla pozvaná naše skupina agility předvést ukázky.  Jel s námi dokonce i páník, kterého jsme nalákali na občerstvení, parašutisty a vrtulník :o) Kromě toho jsme viděli i ukázky leteckých modelů v akci, práci plzeňských celníku se psy při vyhledávání drog a výbušnin, ukázku výcviku místní ZKO i ZKO Plasy, ukázku IPO3 poslušnosti a aportů a v přilehlém lese jsme při venčení našli dvě houby. Bylo to prostě vydařené odpoledne a to nejlepší nás teprve čekalo. Večer přijela Hanka s Dupinkou. Těsně před soumrakem jsme ještě stihly stopičku a návštěvu u Zapletalů a večer jsem protáhla Haničku noční Plzní, což byl celkem neobvyklý zážitek i pro mě :o)

V neděli hned po ránu jsme vyrazili směr Makro, kde byl sraz Plzeňské záchranné brigády kynologů a jelo se nacvičovat vyhledávání v sutinách. Původně jsme s Tesou jely pouze na čumendu jako doprovod Filipa a Hanky, ale nakonec jsem se připojila k těm skvělým lidičkám a pejskům a něco jsme si s Tesou i vyzkoušely. Počasí bylo ideální a máme z nědělního dne skvělé zážitky. 

Pár fotek z víkendu najdete tady.

 


7. - 19. 8. 2008 Tábor agility Nýrsko

Vyšetřila jsem alespoň dva dny, abych se mohla s Tesou zajet podívat na tábor, který každoročně pořádá naše OSA Plzeň - Doubravka. Jela s námi Barča s kámošem raslíkem Danečkem. Než jsme tábor našly, tak jsme si udělaly krásnou okružní jízdu Nýrskem, některá místa jsme objížděly i 3x :o)) Nakonec nás 2. člověk, kterého jsme se ptaly nasměroval celkem správně, takže jsme zdárně dorazily k cíli. Počasí nám přálo, až na prní noc, byla obrovská kosa. S Tesou jsme se i za těch pár dnů naučily hodně nového a příští rok se nám doufám podaří přijet na delší dobu.

Fotky z tábora a z návštěvy Eriky s Čerysem a Moonem jsou tady

Video 1, video 2, video Bára s Danem

 


2. - 9. 8. 2008 Dovolená Zvůle

Letošní dovolená byla parádní. Docela nám vyšlo počasí a rybník Zvůle (www.zvule.cz) s poněkud zle znějícím názvem je malebný, čistý a v překrásné krajině Jindřichohradecka, které se právem říká Česká Kanada. Cílem bylo rybaření a venčení pejsků a lidí v přírodě, jak pěšmo tak i kolmo :o) Vše se povedlo na jedničku a domů se nám moc nechtělo. Tesa se naučila parádně běhat u kola a získala nového kamaráda jorkšírka Tomíka, byla to nerozlučná dvojka. Kam šla Tesa, tam šel i Tomík a naprosto nezáleželo na tom, jestli to bylo roští, vysoká tráva nebo prudký sráz nad rybníkem. Všude jí byl v patách. Nádherně spolu blbli něco jsem se pokusila i natočit - tady. Fotoreportáž tady.

 


12. a 13. 7. 2008 Pasení oveček v Martínkovicích a výlet do ZOO ve Dvoře Králové

Do Martínkovic jsme vyrazili v pátek večer v sestavě Filip s Wandou, Hanka s Dupi a já s Tesou. Cílem bylo prožít krásný víkend u oveček a udělat s Dupčou a Tesou zkoušku ZVOP. Plán vyšel a ještě navíc jsme stihli výlet do ZOO ve Dvoře Králové, kam smí i psi. Podrobnou repotráž sepsanou Hankou najdete tady.

Fotky od Filipa jsem dala do fotogalerie.


21. 6. 2008 Závod "O plzeňského agiliťáka"

Na letošní plzeňské agility závody jsem se neskutečně těšila. Měla přijet Zuzka s Beebou a Kasínem a jak jsem později zjistila i Růžičkovi se Skipem a Odiem. Nakonec dopadlo všechno jinak. Ze čtvrtka na pátek mě přepadl virus, takže jsem se stala neschopnou čehokoli :o( Neskutečně mě to mrzelo. V sobotu dopoledne jsem ale nevydržela, nasadila apartní klobouček a sluneční brýle a vyrazila s Tesou na cvičák. Byli tam všichni a Růžičkovi měli s sebou dokonce i Grace. Neptejte se mě ale kdo jak běžel, většinu těch, které jsem chtěla vidět jsem prošvihla :o( Měla jsem tam tolik známých a kamarádů, že jsem prostě nic nestíhala. Stihla jsem se jenom přihlásit s Tesou do začátečníků. Samozřejmě jsme se i na naprosto jednoduchém parkuru diskly. Opět jsem to naprosto zvrzala a byl to jemom můj zmatek. Tesa běžela výborně, jako obvykle :o) 

Fotky ze závodů od Jirky Behenského a Tomáše Džugana